Akce, na kterou jsem se dlouhou dobu těšil, se konečně mohla uskutečnit. Přihlášených účastníků bylo tak akorát, jenom vyrazit. Celou trasu z Baní až do Ždírce jsem měl v úmyslu jít já, Eva, Radek (Had) a Roman. Já jsem z této skupiny jediný radioamatér. Ruda (OK1AVK) a Mirek (OK1FRB) mají dorazit druhý den vlakem do Jinců a půjdou rovnou na Valdek. Tam přislíbili přijít také Kuba (OK1FJ) a Vořech (OK1WRS). Zároveň v pátek na poledne, měl přijet poslední neradioamatérský účastník přechodu Petr, který na nás bude čekat v místním pohostinství a na Valdek už půjdeme spolu. Výbava na vysílání byla nakonec z mé strany zredukována na FT290R, laminátový teleskopický stožárek a anténu 4el na 2m. Ruda slíbil, že když nepůjde až z Prahy, tak vezme svoji FT857, drátovku na 80m a Mirek vezme olovo. I tak můj batoh vážil cca 18kg, což je celkem dost.

První den jsem měl v plánu ujít co nejvíce km, abychom měli v pátek trochu více času na případná setkání a hlavně na večerní vysílání z Valdeku, který jsem hodlal aktivovat do programu K.H.M. Počítal jsem, že během cesty na nějakém vrcholu budu navazovat spojení na 2m. První občerstvení proběhlo v Motorestu Jíloviště. Čekali jsme sice chvilku než otevřou, ale škrábání na roletu se vyplatilo a my jsme si mohli dát první pivo výpravy….. Počasí bylo ideální, ani vedro, ani zima. Obědová pauza byla na krásném výhledu Černolických skal. Další zastávka byla na poutním místě Skalka nad Mníškem pod Brdy. Bohužel, občerstvení bylo zavřené a tak jsme rychle vyrazili na další plánovanou zastávku – občerstvení Čunčí huba u Dernerů. Tam jsme chvilku pobyli a po hodince jsme se vydali směr Studený vrch. Dojít tam ještě ve čtvrtek, by byla paráda. Když jsme míjeli krásné místo s odpočívadlem „Stožec“ bylo nám jasné, že na studený vrch asi nedojdeme, ale na přenocování na Stožci bylo ještě brzy. Každá forota se další den bude hodit. Začalo se stmívat, když jsem  byli na rozcestí „Jelení palouky“.  Na Studený vrch jsme tedy nedošli a tak bylo o přenocování rozhodnuto. Ideální místo to nebylo – vlhký ďolík, myšlenky na vysílání mě hned přešly. Druhý den ráno byl cíl daný – dojít na Studený vrch, kde budu chvilku vysílat a pak být na poledne v Jincích, kde na nás bude čekat Petr. Rozhledna studený vrch nás mile překvapila, cca 30min čistého času jsem se věnoval lovení stanic na pásmu 2m. 5 qso, z toho jedno ssb jsem považoval vzhledem k dopolední hodině za úspěch. Pod vrcholem byly krásné studánky a my doplnili vodu. Další cesta už neprobíhala tak hladce. Jedno malé zakufrování, zlomení reflektoru antény když jsem se nevešel mezi dva smrčky, celkem prudká stoupání a klesání. Nakonec jsem já a Roman dorazil jako předvoj do Jinců v půl druhé. Eva s Radkem, kterého začaly trápit puchýře, pak o chvilku později. Po delším občerstvení a regeneraci, doplnění jídla a pití, jsme vyrazili směr Valdek. Cesta na Valdek už není značená, ale stejně se jde po vojenských silnicích, tak není kam zabloudit. Na Valdeku jsme byli kupodivu rychle, ještě za světla. Byl tam slušný nával trempů. Ruda s Mirkem zatím připravili radiostanici, natáhli anténu a já přišel,  zasednul za rádio a mohl se okamžitě věnovat programu K.H.M. Moc jim za to děkuji. Brzy jsem zjistil, že 20W odchozích ze stanice je opravdu málo a teprve po zvýšení výkonu na 50W jsem začal na 80. metrech dělat první qso. Bohužel rušení je na tomto pásmu veliké. Naštěstí Mirek vzal s sebou pb 20Ah a tak akumulátor vydržel i na druhý den. Tímto mu za jeho výkon hodný himalájského šerpy děkuji. Jenom tato baterie váží 6,5kg !

Večer se povedl. Bohužel druhý den, přišla první „Jobovka“. Romanovi volali z práce, že má okamžitě přijet kvůli personálním problémům a zajištění provozu. Takže rychlé rozloučení a Roman to otočil směr Jince na vlak. Druhá „Jobovka“ byla předpověď počasí. Jak CHMU tak i YR.NO trvali na tom, že od odpoledne až do neděle večera včetně noci, bude intenzivně pršet. A do třetice nám po pozdním probuzení Radek oznámil, že neví, kolik toho dnes ujde. Jeho puchýře byly opravdu ošklivé. Po zvážení naší situace, jsme se rozhodli změnit plánovanou trasu pochodu blíže k civilizaci, abychom mohli případně najít nocleh, či aby mohl Radek s Evou kdykoliv nasednout na vlak či autobus. Nabídnutý nocleh v Rudově chatě u Kařízku bylo rozumné řešení. Abychom ale Brdy zase tak rychle neopustili, vzali jsme to trochu oklikou přes Zaječov. Ruda s Mirkem vzhledem k jejich nákladu to vzali nejkratší cestou, přes Komárov. I tak je jejich výkon obdivuhodný, 20Km s batohem cca 30kg je dost. Kuba s Vořechem chtěli stihnout FM pohár z nějaké hezké kóty v Brdech a tak už vyšli brzy ráno. Nakonec snad vysílali z Houpáku. Byl jsem s nimi celý den ve spojení na 70cm direktně. Radek puchýře trochu rozchodil, ale ideální stav to nebyl. V Zaječově byla výborná hospoda a po nabrání energie jsme vyrazili směr rozcestí tři sudy, kde má Ruda chatu. Spojil jsem se s Kubou a ten stihnul spolu s Vořechem po sestupu z Houpáku autobus do Hořovic a pak vlak do Kařezu. Cesta po žluté ze Zaječova byla občas divočina, chybělo značení, někdy i samotná cesta, dokonce jsme narazili i na močál. V těchto končinách to bylo překvapení. Ale odpoledne jsme odhodili šťastně batohy u Rudy na chatě a šli se občerstvit na „Bouchalku“. Mirka jsme už bohužel nezastihli, odjel již vlakem do Prahy. Večer jsme opekli buřty, ale na natažení antény jsem už s Rudou neměl sílu. Navíc akumulátor byl již značně vybitý. Ráno jsem se rozloučil s Evou a Radkem, šli přímou cestou na vlak do Kařezu. Vzhledem k tomu, že si již užívají zasloužený odpočinek, je jejich výkon úctyhodný. Ušli za 3 dny 78km s plnou polní na zádech. Gratuluji. Vořech s Kubou už také nechtěli pokračovat a Ruda se chystal odpoledne vlakem do Prahy. Já jsem alespoň u něj zanechal radiostanici, stožár a anténu. Tím jsem si značně ulehčil náklad – jít takhle celou cestu, to by byla paráda! Přeci jenom cca 10kg na zádech je celkem prd. Ochotný k další cestě jsem zbyl já a Petr. Řekl jsem si, že tu stovku musím dát. Naplánovali jsme cestu na Žebrák,  Točník a Hředli do Zdic na vlak. Bylo to cca 25km. Petr byl ještě plný sil a já s odlehčeným batohem, jsem šel také svižně.

V půl dvanácté jsme již čekali hladoví a žízniví před hospodou v Žebráku. Výtečný dančí guláš a pivo Herold nás nakoplo. Bohužel začalo celkem vydatně pršet. Hřebenovka z Točníku ale stála za to promoknutí a my jsme obdivovali krásnou přírodu, která už spadá do Křivoklátska. Je jasné, že další náš společný výlet bude směřovat do těchto končin! Přesně v 16:00 jsme již popíjeli kávu z automatu na nádraží (kterou jsme ochutili zbytky rumu) a čekali na vlak ze Zdic do Prahy. Můj poměrně přesný krokoměr ukazoval necelých 103km a já svůj chodecký cíl splnil.

Děkuji Romanovi, Evě, Radkovi, Petrovi za to, že šli se mnou a Rudovi s Mirkem, za odnesení a připravení vysílacího zázemí, Vořechovi a Kubovi za milou společnost – a doufám, že někdy vyrazíme na vandr společně.

Eva s Radkem se již těší na dokončení přechodu Brd. Půjdeme z druhé strany buď ze Ždírce, či z Rožmitálu pod Třemšínem přes Třemšín, Padrťské rybníky do Jinců.

Těším se na viděnou !!!

Celá trasa je zde:

Kemp Valdek                občerstvení v Jincích

z hřebenů ............